Hlad bolí, ale štíhlost za to stojí!

Červenec 2013

Zakázaný počítač a jiní strašáci

28. července 2013 v 23:23 | SecretPro-Ana |  Deníček
Omlouvám se že jsem tu tak dlouho nebyla, mám zakázaný počítač (zase)... Teď jsem se vnutila na taťkův :3
Na tom táboře jsem nakonec nebyla, páč jsme se hodně pohádaly s mamkou.. Ale je to jedině dobře, určitě bych tam zase přibrala.
Zítra nejspíš pojedu na pár dní ke kámošce, i když mě mamka zatím moc nechce pustit... Sice tam asi nebudu moct držet hladovky, ale jinak mi tam bude mnohem líp než tady doma. Máme to v rodině dost vyhrocený... :/
U kámošky by s jídlem neměly bejt problémy. Dosud jsem tam byla jen párkrát ale už jsem tam jako doma Smějící se takže si beru co chci. Když nechci, snad mě nebudou nutit. Jen se obávám obědů - asi budou vařit, ale já nejsem zvyklá obědvat.. Jídlo, které by se dalo nazvat obědem, jím maximálně jednou za týden (když o víkednu omylem vstanu před polednem a nepodaří se mi odmítnout) xD
Ale děsí mně, že je už skoro půlka prázdnin v čudu a já se prakticky neposunula (to je odhad, pořád ještě jsem se nezvážila, asi jsem prostě srab...) Zamračený A to jsem původně chtěla mít pod 57 už v půli května!!!!!! Překvapený
Každopádně teď musím nějak zvládnout těch pár dní návštěvy. Třeba se to neposere... No co, naděje je vždycky! Mrkající
Mimochodem jsem ráda, že jsem přišla včas na naše Téma týdne! :D :D :D :D :D dost jsem se pobavila xD
Tak padám, doufám že budu mít počítač zpátky až se vrátím. A taky že vůbec odjedu, protože se o tom hádáme už asi týden..
Držte se :)

Hladovkááááááá!!!! :DD ♥

16. července 2013 v 17:00 | SecretPro-Ana |  Deníček
Dneska mám konečně úplnou hladovku Usmívající se Zítra jedu do města na nákupy a za vyřizováním, takže jsem se na to chtěla trošku připravit...
Rodinka právě hned ve vedlejší místnosti pojídá meloun. Dokonce i ten jsem si zvládla nevzít! A ani na něj nemám chuť! Smějící se
Překvapilo mě, že mě nenutili si vzít, jen jsem řekla "Já si nedám" a bylo hotovo.. Překvapený
..takže SUPER! Mrkající
Jinak když se mi chce, chodím se proběhnout za kostel. Je tam sice takovej terén, že mě po chvilce (mám odmalička jakýsi neurologický potíže) začnou bolet kolena (proto taky například nemůžu dělat dřepy Zamračený), ale aspoň tam na mě (doufám) nikdo nečumí, takže do toho můžu dát všechno.
Držte se Usmívající se

xyz.. dneska nevím jak to nazvat :D

13. července 2013 v 22:57 | SecretPro-Ana |  Deníček
Uvědomila jsem si, že vás tu strašně zanedbávám... Budu se snažit psát častěji než jen každou sobotu Smějící se
Anyways, jsem v pohodě. Poslední dobou se snažím o hladovku, ale vždycky nakonec něco málo sním. Dneska jsem například měla jen kousek koláče. Ale zase jsem kromě vody (která mi poslední dobou trochu přestává chutnat Nerozhodný) pila Kofolu (skoro vždycky piju Kofolu když mám menses - tak dvakrát za tři měsíce dám jednu dvoulitrovku) a půl malé skleničky Staropramenu Cool Cidermix (pivo nemám ráda, ale nedalo mi to a ochutnala jsem tu příchuť, když už to brácha s mamkou otevřeli S vyplazeným jazykem)
Hladovka mi dost chybí. Kdyby mi rodina občas nepřekazila plány, bylo by to jednodušší... Často teď chodím spávat s prázdným žaludkem - miluju ten pocit ♥ Teď zbývá jen udržet si ho dýl..
Shodit na 65 kg během pár dní hladovky mi připadá jako dost realistický plán. Bohužel nemůžu slíbit, že dokážu nejíst dokud toho nedosáhnu. No co, zkusit se to může Usmívající se
A k tomu minulýmu článku: Bydlím na vesnici s (hodně přibližně) dvěma sty obyvateli Smějící se Každý tu zná každýho, takže mám na každým kroku oči v zádech.. Samozřejmě jsou tu celkem dostupný pole a lesy atp., jenže to mi nepřijde jako ta lepší možnost. Je tam neprošlapaný, hodně špatný terén a netrénovaná já tam toho moc nenaběhám.
Zítra si vás konečně oběhnu (mamka teď tráví mnohem víc času v tomhle pokoji, takže k tomu nemám moc příležitostí..)
Všem přeju úspěch a zbytečná kila dolů! Mrkající

Začít Znovu

6. července 2013 v 22:44 | SecretPro-Ana |  Deníček
To běhání padlo. Sice bych strašně ráda každou hodinu běhala, ale ve dne to prostě nejde. Nedokážu se přenést přes pocit, že někdo vidí, jak se mé tlusté tělo při běhu natřásá... Chodím tedy běhat jen v noci, ale i světlo pouličních lamp mě děsně znervózňuje. Tak zkouším radši různé workouty, ale žádná sláva. Po zimě (kdy jsem se vymlouvala na nemožnost běhání) nemám absolutně žádnou kondičku Zamračený
Chtěla jsem začít Plank challenge. Zdálo se to jako celkem lehká věc, ale jakmile jsem to zkusila... Zkouším to pořád dokola a dokola, ale ještě jsem nepřesáhla 15 sekund. S tím nedám ani první den(ten má 20s)... Takže se snažím dostat dostatečně daleko abych mohla konečně začít.
Co se týká jídla, taky jsem se moc daleko nedostala. Střídám dny, kdy sním jen trochu hrášku a rybízu (apod.) ze zahrady a dny, kdy můj jídelníček vypadá jako jídelníček "střídmě až normálně" se stravujícího člověka (čili napůl přežer..).
Mám ale novou motivaci(další..): Čas teď o prázdninách dost letí a datum 23.7. se blíží na můj vkus až příliš rychle. Od 23. do 27. 7. budu na (duchovním, kdyby to někoho zajímalo) táboře. Dost mě to děsí, protože vím, že mě tam budou nutit do jídla. Ze snídaně a večeře snad nějak vyváznu, případně sním kousek něčeho malého. Svačiny jsou dobrovolné. U oběda jednoduše budu muset žádat o malilinkaté porce a vymlouvat se, že jsem měla velkou svačinu (nikdo se nemusí dozvědět, že jsem žádnou neměla. No co, však lhát umím Mrkající)... Stejně je mi jasné, že to nebude jen tak. Lidi mě nejspíš budou dost podezřívat že málo jím, což je tam tabu.. To víte, křesťani... Hodně z nás říká, že člověk nemusí být hubený a krásný, že stačí vnitřní krása... Já osobně na sobě nepotřebuju měnit nic jiného kromě vzhledu. Se svým trošku větším sebevědomím (které krachuje na mých špecích Zamračený) a nesmírnou drzostí jsem naprosto spokojená. Ale se svým tělem prostě nedokážu nic nedělat. Myslím, že bych mohla být docela krásná, kdybych byla hubená. Usmívající se
Chci co nejdřív vidět na váze číslo 65. Bohužel, je mi jasné, že teď tam je číslo o dost vyšší a raději to nebudu kontrolovat...
Jestli v sobě najdu dost síly, budu hladovět a makat, dokud toho čísla nedosáhnu. Snad mám dost odhodlání... Držte mi palce! S vyplazeným jazykem